Autorovy vzpomínky na dětství, které bylo slibné, začalo se rozvíjet těsně po válce, kdy ZlíÅ?ané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřiÅ¡ti se konala veselice s popravou gestapáka a kdekdo z buržoustů věřil v návrat masarykovské republiky a baÅ¥ovské prosperity. To dětství mohlo být i Å¡Å¥astné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak doÅ¡lo nejen na rodinu autora, jehož otec měl soukromou ordinaci a prarodiče hotel, ale též na jejich přátele, kteří přicházeli o majetek, i svobodu.