Auf ein Miniaturbild klicken, um zu Google Books zu gelangen.
Lädt ... Let čarodějnice (2008)von Emil Hakl
Keine Lädt ...
Melde dich bei LibraryThing an um herauszufinden, ob du dieses Buch mögen würdest. Keine aktuelle Diskussion zu diesem Buch. Keine Rezensionen
Hlavním vyzněním této spleti epizod je pocit hledání, který ve čtenáři evokuje. Pro jasný soud toho, k čemu má ono hledání směřovat, nedává příběh dost podnětů. Může jít o snahu rozhýbat neuspokojivý stereotyp, vypořádat se s minulostí nebo rodinnou přítomností, najít životní partnerku, lepší práci, hlubší smysl či inspiraci. Možná nejde ani o jeden z těchto důvodů, dost možná jde o všechny zároveň. Haklovi sympatičtí hrdinové i velká zásoba podivuhodných figurek ale jako by na románové ploše nestačili - občas je už toho plkání a konstruktérských naschválů příliš, což platí i o základní matérii a energii knihy, oné věčně omílané životní deziluzi. Haklova přednost je nicméně ve formě. Jazyk je plný nevšedních až básnických obratů a metafor, pozorovatel Hakl má smysl pro absurditu života i jeho každodennosti, stejně jako pro "nadstavy" - kdy se mísí realita a halucinace. Tím hlavním pro mě byla lidská sounáležitost a jakási prazákladní dobrota jeho postav, byť jak postavy, tak jejich činy a vztahy mají daleko k dokonalosti. "A pak už jsem jen vyhlížel ven z vozu a registroval, jak mě pozvolna naplňuje bezdůvodné dopolední štěstí," říká hrdina v poslední větě knihy - a přesně ten pocit mě naplňoval při jejím čtení. Let čarodějnice je v prvé řadě románem jazyka, a to víc než jakákoli jiná Haklova próza. Autor tu předvádí nejvtipnější jazykovou exhibici, s jakou dosud přišel, trochu klackovsky zde servíruje pojmenování, u kterých čtenář buď kroutí hlavou, nebo se prostě chechtá. Ruku v ruce s ní dostává prostor absolutní prozaický sluch, kterým Hakl, obdobně jako Bohumil Hrabal, ve svých knihách vládne. Tento Pyšan (přezdívka jemně odkazuje na jeho postavu „plyšového medvídka“) má jako všichni správní hrana chlapi „middle-age crisis“, de facto je zlomenej jak pstruh. Zdá se, že nemá žádné přátele, jen kámošku jménem Baruna, která je zjevně sebevědomá jako Barunka Panklová, pracuje v, řekněme, dvojrozměrném časopise jako zabíječ parazitních slov. Rád chodí Teskem, kde také – a to je první proustovský moment – nerozumně propíchne člena ochranky. Není to čin tak docela bezdůvodný. Projít Teskem a nikoho nezamordovat, to se podaří jen těm z nás, kteří nemají buď dost kuráže, anebo zbraň. Vzhledem k tomu, co tento mersaultovský (anebo lafcadiovský?) čin rozpoutá na následujících stranách, možno jen doufat, že kniha nepoblázní čtenáře jako za starodávna Utrpení mladého Werthera.
Keine Bibliotheksbeschreibungen gefunden. |
Aktuelle DiskussionenKeine
Google Books — Lädt ... BewertungDurchschnitt:
Bist das du?Werde ein LibraryThing-Autor. |