Desátý – jubilejní svazek ze svých poutí začínají Hanzelka a Zikmund v Západním Pákistánu, v Karáčí. Podnětem k tomu jim bylo Mohendžodáro, kde stanuli u kolébky indických dějin – ostatně vlivy prastarých kultur je provázely celou cestu. Oblastí Paňdžábu, proslulého Pětiříčí, se dostali na půdu Indie a spěchali do hlavního města Dillí. Jako praví novináři se nedali odradit nepřízní byrokracie a udělali vše, aby přišli mezi lidi, aby poznali zvláštnosti jejich života a myšlení, aby pochopili duši této obrovské země. Země žijící ve stínu populační exploze, kde ještě nevymizelo kastovnictví a kde každá moderní myšlenka musí svádět těžký boj se staletými předsudky a s náboženskou zaostalostí. A přece je to země, jež svou velikostí a tisíciletou kulturou je předurčena sehrát důležitou úlohu v Asii i ve světě.
Tímto kontinentem procházeli naši cestovatelé s otevřenýma očima. Všímali si denního i nočního života na ulicích, přihlíželi práci svérázných řemeslníků, zajeli za jóginy a askety, setkali se s různými "svatými" muži i filosofujícími šarlatány, zúčastnili se jako čestní hosté sikhské i hinduistické svatby, byli svědky hromadných "očistných" koupelí i zvláštních pohřebních obřadů.
V ráj na zemi se jim proměnil pobyt v Kašmíru. Na hausbótu uprostřed plovoucích zahrad psali své reportáže a přátelili se s místními rybáři.
A Nepál považují autoři za nejzajímavější ze sedmdesáti zemí, jež do té doby procestovali. Na nevelkém území je tu soustředěno sedm z deseti nejvyšších hor naší planety, a přece je to země úrodná, dávající až čtyři sklizně do roka. Byla příznivá i našim cestovatelům, setkali se tu nejen s nepálským králem a s jednou živou bohyní, ale i s přemožitelem nejvyšší hory světa Hillarym.
O svém subkontinentu píšou autoři zasvěceně, s osobní svědomitostí, nezakrývají složitost různých politických jevů. A i když zůstávají věrni svému původnímu stylu, jejich rostoucí autorská zkušenost se jasně odráží i v literární úrovni nových svazků.